Už jsou to poměrně dlouhé měsíce, kdy jsem se naposledy vyzvracel na klávesnici a dal dohromady pár slov. Ne snad že by nebylo o čem psát, ale teď pro změnu víc mluvím. Čehož si můžete všimnout, jestliže jste u nás v Online Gymu. Videa mají své výhody a pochopitelně své nevýhody. Výhodou například je, že vyjádřit myšlenku netrvá hodiny a člověk může myšlenku rovnou demonstrovat. Nevýhodou je, že se sledující musí dívat na můj ksicht. Ale zpět k tématu...
Trénink po Loňské Beskydské Sedmičce samozřejmě pokračuje dál. Neb cílů je spousta a na zahálku není čas. Přede mnou je spousta letních kilometrů. Pokud se všechno povede tak, jak plánuju, pravděpodobně mě čekají tři 100+ kilometrové běhy. Což za 6 měsíců není úplně málo. A tak jsme se s Térou v pátek na poslední chvíli rozhodli, vydat se vstříc Krkonošským kopečkům nastoupat nějaké ty metry. Byl to opravdu tak trochu hurá výlet. Detaily jsme doladili v pátek cca kolem pozdního odpoledne a už v sobotu ráno jsme byli na cestě.
Plán byl veskrze jednoduchý. Já jsem se nechal z auta vyhodit na parkovišti v Jánských Lázních a vydal se vstříc nejvyšší hoře v ČR skrz Pec pod Sněžkou, odkud vyrážela stejným směrem Téra. Pokračovat dál jsme měli na Špindlerův Mlýn a nakonec zpět do Pece. Jelikož jsme ale vyrazili poměrně pozdě, museli jsme plán nakonec o několik kilometrů poupravit, neb ani jeden z nás jsme neměli čelovku a nechtěli jsme trávit sobotní večer kdesi uprostřed Krkonoš. Horská služba má navíc určitě spoustu starostí s Polskými turisty a nevím jak Téra, ale já nemám úplně ambice stát se "hvězdou" Televizních zpráv na TV Nova. To ale předbíhám...
Z Jánských Lázních jsem vyrazil přibližně o půl jedenácté a vydal se rovnou vstříc prvnímu kopci. Na zádech batoh se 3 litry pití, dva plně nabité chytré telefony, nějaké to jídlo, náhradní oblečení (kdyby se to přeci jen náhodou podělalo), tejpy na bebíčka, hůlky a nějakej ten peníz. Trasa začala poměrně zostra. První přibližně hodinu jsem prakticky jen stoupal. Zvlášť třetí a čtvrtý kilometr jsem litoval, že jsem se do Krkonoš zkraje března vydal. Teplo, které nás poslední dny provází totiž se sněhem udělalo své a tak jsem se na trase, kde jsem se pohyboval, brodil hlubokým, mokrým a těžkým terénem. Odpovídá tomu i počáteční tempo, které jsem na prvních 4 kilometrech měl. Totiž cca 15 minut na kilometr.
Odměna za nastoupané metry byla taková probíhaná skrz sjezdovky mezi lyžaři. Takže ano, byl jsem tam tak trochu za exota.
Kolem Pražské boudy jsem se vydal dolů do Pece k Javoru, kde jsem si na kluzké silnici lesem málem poprvé (a ne naposledy) rozbil držku. To všechno ale byla pochopitelně teprve taková rozcvička. Čekala mě cesta z Pece na Sněžku přes Růžovou Horu.
Nevím nakolik čtenář zná cestu na Sněžku skrz Růžohorky, ale zvlášť první část trasy v lese bylo dobrodružství samo o sobě. Zvlášť díky lidem, kteří cestovali společně se mnou. Já jako dokážu pochopit skutečně hodně, ale vydat se v zimě pěšky na nejvyšší horu Čech v teniskách a riflích je nad moje chápání. Zvlášť lesní cestou, kde pochopitelně díky nižší teplotě hrozí náledí...
Když jsem se skrz tlupu turistů konečně vyškrábal na Růžohorky, měl v nohách dohromady asi 3 hodiny pohybu v horách, 14 kilometrů + cca 1200 nastoupaných metrů a před sebou závěrečné stoupání na Sněžku. Téra už tou dobou ze Sněžky "klouzala" dolů, zatímco mě tohle náročné brouzdání těžkým terénem teprve čekalo. Ty výhledy ale za tu námahu zkrátka stojí...
Po úspěšném vyškrábání se nahoru, už se stačilo za pomoci hůlek a řetězů bezpečně "slanit" dolů k Slezské boudě a pokračovat po hřebeni k Luční Boudě, kde čekala Téra a promyslet další kroky. Vypadalo to totiž, že původní trasu, která měla dohromady přibližně 36 kilometrů za světla stihnout nemůžeme.
Po setkání jsme se tedy rozhodli se vydat od Luční Boudy místo na Špindlerův Mlýn rovnou do Pece přes Výrovku. Tam jsem nakonec neodolal a zpátky do Pece si dopřál zasloužený seběh jako takovou odměnu za dobře odvedenou práci. Celá trasa mně tak nakonec zabrala přibližně pět a půl hodiny, během kterých jsem nastoupal (a následně sestoupal) 1500 výškových metrů a odkroutil si 28.5 kilometru. A to se počítá.
